Dobrodružství v knihovně 7.část

29. listopadu 2014 v 18:16 | zusp |  Dobrodružství v knihovně
Stalo se to v co mnozí snad už nedoufali a to že jsem tu zpět s další částí své povidky. 3xHura Určitě nebudete zklamaní. :D Dojmi mi napište do komentů. Ráda si počtu.


Mezitím Doktor…

V místnosti bylo všechno rozházené jako po výbuchu, stoly převrhnuté a kabely naprosto bez ladu a skladu. Rozhlédl jsem se po místnosti. Můj pohled spočinul na skříni. Dveře byly roztrhané na kusy. Ovšem to co bylo uvnitř. Mě bude strašit ještě hodně dlouho. Jakoby z dálky jsem sledoval jak se Suzane pomalu svezla na zem a nevěřícně zírala. V její tváři se postupně vystřídal strach, údiv, zármutek a skončila vinou.
"Je to moje vina. Jen se na ní podívej."zoufale si prohrábla vlasy, "Ten její vyděšený výraz. Tolik jsem už kvůli té příšeře ztratila. Vážně jí nepůjde nijak pomoct?"
Ta otázka mě vytrhla z mých černých myšlenek.


Ano byl jsem to já, jako ostatně vždycky. Nikdy se nepoučím. Co naplat jim už stejně nepomůžu, ale snad alespoň pro ni je ještě nějaká naděje…


"Ne nesahej na ni! ", zakřičel jsem doslova za pět minut dvanáct. " Jestli jí mám pomoct, musí být v jednom kuse."
"Ale u posádky si říkal, že jim není pomoci." fňukala Suzane.
"Pro ně bylo už příliš pozdě, ale pro ni ještě nemusí. Jak je to dlouho? Co jsi jí ztratila z dohledu?"
"Já nevím asi čtvrt hodiny."řekla, když se trochu vzpamatovala.
"Fantastické! Máme ještě asi hodinu."
"Hodinu na co?"
"Na odlovení medúzy. Samozřejmě!" řekl jsem to jako naprostou samozřejmost.
"Ty jí chceš ulovit? V tomhle? Jen aby ta medúza nepadla k zemi smíchy!" dobírala si mě.
"Co říkáš! Spíš úžasem, ale ano uznávám, než se pustíme do akce, tak se stavíme do karantény pro mé tričko a bundu. Jak jsem na ně jen mohl zapomenout?"uvažoval jsem.
Suzane dále zkoumala Janeinu sochu, když tu jí něco zaujalo: "Co to je? To vypadá jako…"

"Ale ovšem," zvolal jsem s neskrývaným nadšením. "Sochařské dláto z planety Delta Naomi to je naše šance na její záchranu."
"Promiň, ale já tomu pořád nerozumím. Co s tím má tohle proboha společného?"řekla a podívala se na mě dosti nechápavě.
"To není možné. Měla bys ji znát. Delta Naomi byla lidskými kolonisty osídlena v roce 2132. Je to planeta, na které se hektary úrodné půdy střídají s velehorami. Čehož využili vaši vynálezci a vymysleli, jak ušetřit místo v nákladovém prostoru.
"A to znamená?" zeptala se Suzane opatrně.

"Co potřebují lidští kolonisté, když dorazí na novou planetu? No přece levnou pracovní sílu, která by oddřela všechno za ně! Navíc za předpokladu, že každé kilo rovná se šesti tunám paliva navíc. Nepřichází v úvahu tahat sebou hromadu androidů, náhradní díly, nářadí navíc a palivové články. Jakmile lidstvo objeví tento zdánlivě neřešitelný problém. Co udělá? No přece to co umí nejlépe. Začne přemýšlet, jak to obejít a vynalezne tohle. Dláto, které při správném použití dokáže z kamene vytesat živé a poslušné pracanty."
"Už to chápu, ale když to uděláme tak jak navrhuješ. Bude z ní jen oživlá socha. My ale potřebujeme vrátit Jane a ne ji jen oživit."upozorňovala Suzane.
Na chvíli jsem zaváhal, ale pak jsem si na něco vzpomněl: Mysli, Mysli, jak funguje trávicí systém medúzy. No jistě mám to, je to úplně jednoduché."
"Můžeš to prosím vysvětlit, pro ty co nedávali na hodinách přírodopisu pozor?"zeptala se Suzane trochu netrpělivě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 5. ledna 2015 v 17:38 | Reagovat

Už se moc těším, jak to bude pokračovat. Snad Jane Doktor zachrání. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama