Černobílá romance 2.část

21. srpna 2014 v 7:54 | zusp |  Černobílá romance
Představuji vám další část svojí povídky.



Rose se bála, že se ztratili. Její obavy se rozplynuly, když zahlédla obrovský osvětlený poutač s nápisem klub Indigo. Vešli do klubu. Vevnitř to byla ve své podstatě retro tančírna. Na parketu, před prázdným pódiem tančilo několik páru. Na druhé straně místnosti u baru vysedávalo několik štamgastů. Rose si nebyla úplně jistá, jestli se jí to jen nezdálo, ale přísahala by, že si je ten barman měřil podezřívavým pohledem, ale neměla na to čas myslet, protože její pozornost si získal muž sedící v křesle kousek od baru. Zdál se jí povědomí, ale nemohla si vzpomenout, kde ho viděla. Rozhodla se upozornit Doktora.
"Doktore, támhle ten muž v tom bílém obleku sedící v křesle. Přijde mi, že ho odněkud znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud."
"To ti můžu říct úplně přesně. "opáčil, vytáhl z kapsy fotku a přidržel si ji tak, aby je mohl dobře porovnat, "Potvrzeno je to společník pana Carsna a z druhé strany je dokonce i jméno."
"Tak na co čekáme, půjdeme se pana Caspiena Barbase zeptat na pár otázek."
"Ty gorily, kterými je obklopen nepadají bůhví jak přátelsky."
"Ale snad se nebojíš? "dobírala si ho Rose.
"Tobě se to snadno říká, protože jestli se naštvou, budu to já, kdo dostane na budku."
"Na tom nezáleží, musíš to risknout, jestli chceš svoje conversky ještě někdy vidět."
To zabralo, Doktor se směle vydal za tím podivným mužem a Rose ho následovala. Jakmile se však dostali do bezprostřední blízkosti. Postavili se před ně dva bodyguardi a zatarasili jim cestu.
"Co jsem ti říkal. "pošeptal Doktor Rose do ucha.
"Pan Barbas si nepřeje být rušen a žádá, abyste odešli. "řekl jeden z bodyguardů.
"Tak vyřiďte panu Barbasovi, že může mít na krku odvinění z vraždy Olivera Carsna, jestli nám neodpoví na pár otázek. "řekl Doktor s hrdě zdviženou hlavou.
"To je v pořádku, rád si s nimi promluvím. "ozvalo se z křesla před nimi. Načež se bodyguardi okamžitě rozestoupili a nechali je projít.
"Posaďte se. "řekl a pokynul jim, aby si sedli naproti je mu. Vypadal asi na padesát let. Byl trochu otylý a měl na sobě bílý oblek.
"Jak zní obvinění? "zeptal se s ledovým klidem.
"Krádež nefritového slona a vražda pana Carsna."odpověděl Doktor.
"Myslím, že tu došlo k nedorozumění. Tento klub je pro mě pouze koníčkem. Ve skutečnosti jsem sběratelem vzácných a cenných artefaktů. Najal jsem Carsna, aby mi našel slona, ale jakmile uspěl, chtěl si ho nechat pro sebe a ukradl ho, když jsem spal."
"Ale proč by to dělal? "zapochybovala Rose.
"Co já vím, co ho k tomu vedlo. Chtivost například?"
"Na to vy jste odborník, že? "řekl Doktor neomaleně.
"Já jsem mu zaplatil, takže jsem majitelem Nefritového slona, tudíž i poškozený v této záležitosti."
"No jistě omlouváme se, že jsme vás vyrušili. "řekl Doktor a oba se zvedli a rychle odešli stranou.
"Jestli zabil Carsna, tak je to vážně kliďas. "poznamenal Doktor, když byli z doslechu.
"Musíme najít tu blondýnu, to ona v tom bude mít prsty. "uvažovala Rose.
"Naštěstí nemusíme hledat moc daleko. "řekl Doktor a ukázal na podium, kde zrovna hudebníci začali hrát novou skladbu a z portálu se vynořila ta která se vydával za Rebeku v krásných bílých šatech a s kožešinovým plédem ve stejné barvě. Postavila se doprostřed podia a začala zpívat. Nutno říct, že hlas měla nádherný.
"Sebereme ji, až dozpívá. Prozatím splyneme s davem, hezky nenápadně. "řekla Rose se spikleneckým výrazem a než mohl Doktor cokoliv namítnout, vytáhla ho doprostřed tanečního parketu. K jejímu obrovskému překvapení ani moc neprotestoval.
"To má být nenápadné? "řekl trochu vyveden z míry. Přesto ale dal Rose ruku kolem pasu a začal uvažovat, jak se ten tanec vlastně správně tančí. Rose ho náhle vytrhla z přemýšlení svou odpovědí.
"Všichni buď tancují, nebo pijou a pití nepřichází v úvahu. "řekla a podívala se Doktorovi nenápadně přes rameno, "Myslím, že nás ten barman nemá zrovna moc v lásce."
"To mě nepřekapuje, tahle léta byla hrubá. "řekl a natočil Rose tak, aby na něj viděl pro změnu on a pak se vrátili zpět na své původní místo.
"Možná už vím, proč nás nemá rád, všimni si, jak na ní zamilovaně zírá. "promluvila konečně Rose.
"A kdo nezírá. "opáčil Doktor, ale neunikl mu překvapený pohled, který a ně "Rebeka" vrhla ani to jak rychle dokončila píseň a dala se na útěk.
"Všimla si nás. "konstatoval Doktor, "a místo aby dala přídavek, šla se přepudrovat. "dokončila za něj Rose.
"Za ní, než nám uteče! "řekl Doktor a společně s Rose se propletli mezi tančícími páry. Běželi do zákulisí a vběhli do dveří nadepsaných, jako dámská šatna. Právě včas, aby chytli "Rebeku" než jim nadobro utekla.
"Ale kampak paní …Carsnová? "řekla Rose jedovatě, když jí s Doktorem zastoupili cestu.
"Ano přiznávám. "řekla a přitom si sedla za toaletní stolek, "Lhala jsem, kdybych řekla pravdu, tak byste mi nepomohli."
"To už se nedozvíme. "usadil jí Doktor, "Tak jak se vlastně jmenujete?"
"Lili, Lili Abbotová, omlouvám se, já nechtěla-
"Zkraťme to přiznej vraždu Carsna a možná, ale jenom možná nedostaneš křeslo. "řekl Doktor svým typickým nesmlouvavým tónem ze kterého šel možná trochu strach, ale očividně zabral.
"Já jsem Carsna nezabila byla jsem tady na zkoušce. "řekla lehce ukňouraným tónem.
"Proč bych ti to měl věřit?"
"Nic z toho se nemělo stát, nejsem zlá ženská."
"Lžeš nám a dobře to víš. "ozvala se konečně Rose. "Nech mě hádat, jsi holka z maloměsta, která narazila a špatnou společnost a teď v tom vězíš až po uši a toužíš všemu utéct, zmizet a nechat tenhle život za sebou. Jak si vedu?"
Lili, vykulila oči, "Jak tohle víte?"
"Prosím tě je to strašně staré klišé, na které narazíte snad ve všech detektivkách a teď už to konečně vyklop, náš čas je drahý. "zakončila Rose svoji řeč.
"Měla jsem na Carsna dávat pozor, zatímco u něj Barnbas hledal toho slona."
"Tak takhle se tomu v téhle době říká. "prořekla se Rose.
"No dovolte, já jsem dáma. "odsekla Lili. "Když ho Oliver podvedl, bylo mi jasné, že je po něm, proto jsem vás najala, abych ho ochránila."
"Vy jste se do něj zamilovala, že jo? "dokončila za ní Rose.
"Bylo mi ho líto, ale nemilovala jsem ho! Miluji jiného. "to poslední znělo jako radostný povzdech.
A já se vsadím, že vím koho. Pomyslela si Rose, ale nahlas to neřekla.
"A brzy odsud utečeme. Prosím musíte mi pomoct. "řekla vyděšeně a pro dodání naléhavosti chytla Doktora, který až dosud mlčky sledoval dění za ruku a upřeně mu pohlédla do očí, on na
chvíli zaváhal, "To si nechte pro policii. "řekl nakonec zcela nekompromisním tónem.
"Děkujeme za váš čas. Na shledanou. "rozloučila se Rose, ale na odpověď nečekala. Rychle se s Doktorem propletli změtí chodeb a vyšli zpátky do tanečního sálu.
"Co s tebou je? Jsi nějaký zamlklý. "zeptala se ho Rose starostlivě.
"Tahle realita není zvláštní jen tím, že je černobílá. Vládce ji nejspíš sestrojil, jako past pro mě. Každou hodinou strávenou tady přicházím o stále více energie, nejsem si jistý, jak dlouho to ještě vydržím."
Doktorova slova přiměla Rose, aby si ho prohlédla zřetelněji. Až teď si teprve všimla kruhů, které se mu lehce začali, rýsovat pod očima a dokonce i toho, že je bledší než obvykle. Vypadal najednou hodně slabý.
"Neboj se, už nám zbývá jen kousek k vyřešení té záhady. "řekla a láskyplně ho pohladila po tváři.
"Jak to, že já jsem v pořádku? "zeptala se pochvíli ticha.
"To je jednoduché, nejsi pán času. Lidem to nejspíš neubližuje. "vysvětlil ji a otočil se na poslíčka, který se lehkým odkašláním dožadoval jeho pozornosti.
"Vy jste ten soukromej čadil? "zeptal se poslíček opatrně.
"Ano to jsem. "potvrdil a rychle sebral papír, který mu podával poslíček. Počkal, než se patřičně vzdálil a polohlasně aby to slyšela i Rose přečetl krátký vzkaz:
"Můžu vám pomoct, sejdeme se vzadu. Co si o tom myslíš? "zeptal se.
"Může to být past."
"Nebo také jediné východisko. "odporoval ji Doktor.
"Tak či tak měli bychom být připravení úplně na všechno. "prohlásila a odepnula Doktorovi od pasu revolver. Z překvapeného výrazu, kterým ji počastoval, usoudila, že o něm neměl ani tušení. Trochu neobratně otevřela zásobník. Dala si záležet, aby se náboje nevysypali, zacvakla zásobník na své místo, natáhla kohoutek a spustila ruku i se zbraní podél těla.
"To nebude nutné. "komentoval to Doktor, když viděl její neobratné počínání.
"Skoro mi ustřelili hlavu. Druhou šanci už jim nedám, i když připouštím, že máš možná pravdu." Znovu otevřela zásobník. Všechny náboje se s cinknutím vysypaly na podlahu.
"O tomhle, ale nikdo z nich vědět nemusí. "řekla a lišácky se na Doktora usmála. On jí úsměv oplatil a oba se odebrali na místo setkání s tou neznámou osobou.


Vyšli zadním vchodem do ponuré a opuštěné zadní uličky. Neznámý muž vystoupil z mlhy do kuželu světla, který vrhala pouliční lampa. Rose v něm okamžitě poznala barmana z klubu, ale až teď si ho prohlédla pozorněji. Malý podsaditý muž s velmi krátkými vlasy oblečený v bílém saku s motýlkem.
"Nevím, jak jste sem dostali, ale rychle se ztraťte. "řekl a bylo na něm vidět, že to myslí opravdu vážně.
"Jak bychom se sem, asi dostali? Přišli jsme vchodem. "řekla Rose trochu dotčeně.
"Rose, "začal Doktor. "on nemluví o klubu, ale o knize že ano Bishope? Skoro jsem vás po těch letech nepoznal. Zůstává ovšem otázka: Jak jste se sem dostal? "řekl Doktor a začal přecházet ze strany na stranu.
"Jednoho dne jsem našel tu sošku v krabici za mým prahem. Uvnitř byl tenhle list. "podal ho Doktorovi. "Stojí tam: Od starého přítele. Vzal jsem ji dovnitř a sošku použil jako těžítko na svoji knihu. O dva dny později, když jsem se vrátil ke psaní. Vzal jsem toho slona do ruky a na náhle se ocitl tady, ale proč vám to vůbec vykládám, ani nevím, kdo jste. "řekl troch podezíravě.
"Já jsem Doktor a tohle je moje společnice Rose Tylerová, ani jeden z nás do této reality nepatří. Musíme najít toho slona a dostat se zpátky domů než bude pozdě. Bishope, jak měla skončit ta vaše kniha?"
"Tak za prvé vy nejste Doktor, ten byl o hodně starší, měl rovné blond vlasy a na klopě mrkev. Za druhé nedovolím, abyste příběh dokončili. "řekl a namířil na ně revolver, který vytáhl z kapsy.
"Za A to nebyla mrkev, ale nať celeru a tím vzhledem se netrapte. Občas měním tvář. Copak by vás bavilo mít devět set let stejný obličej? A za B přestaňte mi mávat tou pistolí před nosem." řekl a vytrhl mu ji z ruky. "Jste spisovatel a ne vrah."
"Možná ne, ale stejně vám můžu zabránit ten příběh dokončit. "řekl Bishop a v hlese mu bylo znát odhodlání.
"To jste byl vy? Vy jste vygumoval Carsnovo falešné jméno z knihy hostů, ale proč? "řekla Rose a koukala na Bishopa nevěřícně.
"Jste, chytrá slečno, a proto určitě víte, komu věnuji své knihy. "řekl chladně.
"S láskou mé lásce. Knihy věnujete své ženě. Proč něco se jí stalo?" zeptal se Doktor se zájmem.
"Onemocněla a zemřela. "odpověděl a po tváři mu přeběhl stín smutku.
"To je mi líto, ale co to má společného s dokončením příběhu. "řekl Doktor trochu necitelně, tím si ovšem vysloužil od Rose šťouchanec do žeber a její nesouhlasný pohled.
"To Lili že ano?" navázala Rose. "Neuniklo mi, jak se na ni díváte. Je napsaná podle vaší ženy."
"Aha. "řekl Doktor a triumfálně se mu přitom zalesklo v očích. "Teď si matně vzpomínám. Vaše knihy přece většinou končí smrtí někoho nevinného v přestřelce. Teď to má být Lili. "poslední větu vyhrkli Doktor s Rose skoro současně.
"Už o ní nehodlám znovu přijít. Je mi líto, ale zůstanete v této knize navždy. "řekl a zmizel v mlze dřív, než stačili jakkoliv zareagovat.
"A je pryč. "konstatovala Rose, přesto Doktor nad tím jen mávl rukou. "Nech ho jít, musíme jít za Barnbasem. On je naše jediná stopa.
"Počkej. "řekla a sjela Doktora pohledem od hlavy až k patě. "Vážně mi chceš tvrdit, že ty jsi byl někdy předtím blonďák s celerem na klopě. "ve tváři se jí vystřídal nevěřícný pohled se širokým úsměvem, který u ní vyvolala ta představa.
"S béžovým kloboukem a oblečením na kriket ve stejné barvě. Zpětně musím říct, že jsem byl celkem fešák. "řekl a samolibě sledoval, jak Rose spadla brada. "A teď už konec zbytečných řečí, čím dřív budeme pryč tím líp pro mě."
Vešli společně zpátky do tanečního sálu, rozhlédli se kolem sebe, ale Barnbas nikde.
"Kde může být?" řekl Doktor a neustále se rozhlížel.
"Nevím, zeptáme se. Třeba támhle té u toho telefonu. "pokrčila rameny Rose a rozběhla se tak rychle jak ji jen šaty dovolili k mladé ženě v uniformě u telefonu. Počkala na Doktora a on se jí zeptal: "Poslyšte, nevíte, kam zmizel Barnbas?"
"Měl telefon a někam se zdejchnul. Nechal mi jenom niklák, "odpověděla a lehce se přitulila k Doktorovi. "ale budu vám dělat společnost, než se vrátí. "nabídla mu.
"Ne to nebude třeba. "odpověděl rozpačitě, trochu odstoupil, lehce si urovnal a oprášil sako. Jeho pohled jí dal jasné znamení, aby je nechala o samotě a ona bez reptání odešla. Doktor posléze přešel k telefonu, přiložil si sluchátko k uchu a vytočil nějaké číslo.
"Spojovatelka? Jak se jmenuješ zlato? Doris? Ó děkuji, to mi lichotí. Víš Doris, potřeboval bych s něčím moc důležitým pomoct. Chci překvapit svého dlouholetého kamaráda. Nezaslechla jsi náhodou ten poslední hovor? Mluvilo se v něm o slonovi. Ano? Ty jsi vážně úžasná. Měj se. "řekl Doktor a s úsměvem od ucha k uchu zavěsil.
"Ták? "podívala se nedočkavě Rose.
"Pojď, řeknu ti to cestou. Teď musíme chytit taxi. "rozběhl se a vyběhl na ulici a Rose za ním klopýtala v závěsu.
Teda nato, že mu to vysává energii jí má pořád habaděj. Přemýšlela Rose, když se snažila s Doktorem udržet krok. Účinky reality na sebe nejspíše nedali dlouho čekat, protože Doktor zpomalil a jí se ho konečně podařilo dohnat. V rušném Chicagu taxíků jezdilo naštěstí spoustu. Netrvalo dlouho a jeden si skutečně odchytili. Spěšně s Doktorem nastoupili.
"Rychle na most u Four street. "požádal řidiče a Rose mu dala část Carsnových peněz, aby na to šlápnul. Což mělo za následek to, že se řidič rozjel tak rychle, až to oba přimáčklo k sedačce. Podívali se na sebe a nahlas se rozesmáli.


"Jsme tu určitě správně?" Rose se rozhlédla kolem sebe, "Nikoho tu totiž nevidím."
"Doris říkala, že Barnas si jel koupit slona přesně sem. "usadil ji Doktor.
"Tak možná Doris pěkně kecá. "odsekla Rose.
Doktor se opřel o zábradlí, mlčky zíral na vodu a náhle promluvil: "To si nemyslím. Podívej! "poznamenal a ukázal na tělo, které leželo na břehu řeky. "Nejspíš ho střelili tady na mostě a on přepadl přes zábradlí. "povzdechl si a sešel dolů k tělu. "Podívej se, má spáleniny od proudu stejně jako Carsn."
"Doktore koukni na jeho obličej."
"Co je s ním?" Lehce zašátral v kapse, "Áaa brýle, "vítězoslavně zvolal. "alespoň ty mám. Tak se na to podíváme. Hmm, někdo ho poškrábal. "Vzal si na to ještě lupu. "A měla pořádně dlouhé nehty, zajímavé."
"Takže na něj zaútočila žena?"
"Vypadá to tak. "potvrdil ji a pokračoval v ohledání těla. Postupně prohlédl jeho kabát, pak pravou ruku, až se zastavil u levé. "Vypadá to, že se Barnbas dost úporně bránil, než zemřel." poznamenal a vytáhl mrtvému z ruky pramen vlasů a podržel si ho proti světlu pouliční lampy. "Rose, která žena měla dlouhé černé vlasy? Žena, která znala Carsna tak dobře, že přesně věděla, kde bude."
"A kterou naštvalo, že jí manžel podvádí. "přisadila si Rose.
"Rebeka Carsnová. " vyhrkli oba najednou.
"Sakra, dá se v téhle knize vůbec někomu věřit? "vyhrkla Rose, ale to už se Doktor dávno sebral a šel napřed zpátky na most. Šaty ne šaty rychle se rozběhla za ním. Právě včas, aby viděla jak tajemná postava, která se zjevila zpoza mostního pilíře. Natáhla ruku se slonem a už se chystala vypálit dozajista smrtící blesk. Rose ale byla rychlejší a skočila Rebece přímo do rány. Poslední co slyšela, byl jen Doktorův zoufalý výkřik jen, jakoby zpovzdálí, když její myšlenky pohltila temnota.
Doktor upřel zrak na Rebeku. V jeho tváři se náhle objevili emoce jako vztek, vyčerpání, smutek a pohrdání. Pohrdání osobou, která ublížila Rose a udělá to samé i jemu jestli nezakročí. Rozhodl se proto, že bude dělat to, co umí nejlépe: mluvit.
"Doufám, že jste se sebou spokojená. Zavraždila jste Carsna, Barnbase, Rose, brzo i mě a všechny jste nás přelstila. Jedno mi ale stále nejde na rozum. Jaké má všechno tohle utrpení smysl?"
"Vy to nechápete, milovala jsem Olivera. Dokud nenašel toho hloupého slona a neopustil mě kvůli té zpěvavé huse. "rozohnila se Rebeka.
"A co Barnbas, jak ten do toho zapadá? "chtěl vědět Doktor.
"Barnbas měl spoustu merglí. Slíbil, že za slona zaplatí, ale pak si ho chtěl prostě vzít."
To už se Doktor ale opravdu naštval. "Zabila jste Carsna, protože ho měl. Barnbase, protože ho chtěl a mě zabijete, protože jsem ho viděl? "vykřikl.
"Přesně jak říkáš. "řekla a už se připravovala k smrtícímu výstřelu. Náhle však strnula. V dálce se ozvaly policejní sirény. Dala se na útěk dřív, než Doktor stihl jakkoliv zareagovat byla v prachu. Vzduch byl konečně čistý a tak Doktor začal s tím co posledních pár minut tak strašně toužil udělat. Přiběhl k Rose a přiložil jí ruku na hruď. Odechl si když zjistil, že je jenom bezvědomí a její srdce stále tluče. Rychle vytáhl z kapsy lahvičku a zamával s ní Rose před nosem. Ta jenom nakrčila nos, zamžourala očima a probrala se.
"Fuj, co to tu tak smrdí?"
"Čichací sůl z planety Ribos. Koupil jsem ji od jednoho pochybného obchodníka. Byla jsi v bezvědomí. Říkal jsem si, že tohle tě probere. "vysvětlil Doktor s absolutně nevinným výrazem ve tváři.
"Taky že jo. Tohle by probralo snad i mrtvého a přestaň mi tím laskavě mávat před nosem. Nedá se to vydržet. "stěžovala si Rose. "Kde je vůbec Rebeka? A jak to že jsem pořád naživu?" rozhlížela se kolem sebe.
"Co se tyče tvého přežití, asi si nějak hnula s nastavením. O chvíli později zaslechla ty sirény a utekla a mi musíme taky. Naše taxi čeká támhle za rohem. "informoval ji.
"Fajn, jestli chce utéct, bude potřebovat peníze. "přemýšlela nahlas.
"Peníze! No jistě myslela, že jich má Barnbas spoustu. Bude určitě klubu Indigo. "vykřikl Doktor radostně.
"Tak na co ještě čekáme? Já jen doufám, že Barnbas má u sebe dost na zpáteční cestu. "zajásala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 21. srpna 2014 v 18:39 | Reagovat

Ahoj,
nominovala jsem tě do tagu. Článek je na mém blogu :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama