Černobílá romance 1.část

16. srpna 2014 v 10:10 | zusp |  Černobílá romance
Literární soutěz je konečně uzavřená a tak jsem se rozhodla, že jsem umístím svoji povídku. Jedná se o crossover dvou seriálů:Doctor Who, Warehouse 13. Hlavní myšlenka toho je následující: Koukala jsem na svůj oblíbený díl Skladiště 13 a napadlo mě. Jak by to asi dopadlo kdyby ten případ řešili 10. Doktor a Rose? Můžete se přesvěčit sami. Těším se na vaše reakce v komentářích.





"My jsme černobílí! "vyhrkli Rose a Doktor naráz a začali se zmateně rozhlížet kolem sebe.
"Doktore, my jsme cestovali časem? "zeptala se Rose udiveně.
"Ne. "řekl Doktor a sáhl do kapsy pro sonický šroubovák, k jeho obrovskému překvapení vytáhl jen lupu.
"Tak jak vysvětlíš to oblečení jako ze čtyřicátých let? "nenechala se Rose odbít.
"Rose "začal Doktor a přitom odhrnul závěs, aby se mohl podívat z okna. Kam až oko dohlédlo, bylo všechno černobílé. Lidé, domy, auta zkrátka úplně všechno. Rozhlédl se kolem, když konečně uviděl něco, podle čeho poznal, kde jsou. Byl to obrovský poutač s názvem města.
"Chicago čtyřicátých let bylo barevné, stejně jako zbytek historie. "dodal trochu netrpělivým tónem.
"Tak jak jsme se sem dostali?"
"Vážně tě nic nenapadá? Já ti říkal, ať na to nesaháš. "řekl Doktor a začal se přehrabovat v papírech na psacím stole uprostřed místnosti, která byla zařízená, jako kancelář.
"Na co přesně? "zeptala se Rose nevině.
"Však moc dobře víš. "řekl trochu otráveně.
"No dobrá, ale kam ta věc zmizela? "řekla Rose a připojila se k Doktorovi.
"Co já vím, ale bez toho se z téhle reality nejspíš nikdy nedostaneme. Teda viděl jsem nejrůznější reality, ale tohle. "rozhlédl se a obdivně hvízdl.
"Hele podívej se tady na to. "Rose vzala papír ze stolu a ukázala ho Doktorovi.
"Všechny jsou prázdný až na tenhle. Doktore, co to znamená?"
"Líbej mě navždy od Antonyho Bishopa, název teda nic moc."
Náhle někdo zazvonil. Doktor rychle papír složil a strčil do kapsy.
"Možná brzo zjistíme, co to znamená. "řekl, sedl si za stůl a srovnal papíry na něm,
dovnitř vešla mladá žena s kudrnatými blond vlasy a černým kloboučkem.
"Říkali mi, že jste nejlepší. "řekla neznámá.
"To vám řekli dobře. "řekl Doktor ležérně. "Jak vám můžeme pomoct?"
"Nevěděla jsem na koho jiného se obrátit. Můj manžel zmizel, a nejspíš to nějak souvisí s tímhle. "řekla a ukázala jim fotografii, na které byl párek mužů držících v ruce sošku slona.
"Vidíš to co já? "pošeptal Rose Doktor.
"Mohla byste mi tu fotku dát? Kvůli… identifikaci. "zeptal se Doktor.
"Beze všeho pokud vám to pomůže ho najít. "řekla a podala fotku Doktorovi, který si jí zastrčil do kapsy.
"Takže paní…"osmělila se Rose jako první.
"Carsnová, Rebeka Carsnová."doplnila ji návštěvnice.
"Paní Carsnová co pro vás můžeme udělat?" zeptala se.
"Děkuji, jste laskavá. Dám si silnou černou."
"Promiňte?" zarazila se Rose.
"Paní Carsnová chce, abys ty moje sekretářka jí uvařila kávu. "uvedl Doktor na pravou míru.
"Jestli vás to moc neobtěžuje."
Pohledy Doktora a Rose se střetli v jasném porozumění.
"Ne vůbec ne. "řekla a otráveně odkráčela ke kávovaru a Doktor se zaměřil na Rebeku.
"Váš muž měl rád slony?"
"Oliver byl Archeolog, našel tu relikvii v Jižní Americe. Tvrdil, že má kouzelnou moc."
"Hm tak kouzelnou moc. "řekl Doktor trochu posměšně.
"Bál se, aby neskončila ve špatných rukou, a teď zmizel a já se tolik bojím. "zajíkala se.
"Klid zlato. "řekla Rose a podala jí kávu. "Smith je nejlepší čmuchal ve městě. "pokračovala rádoby ležérním tónem a mlčky kývla na Doktora.
"A…ano jistě to jsem. Omluvíte nás na okamžik. "řekl nejistě Doktor, když Rebeka přikývla, Doktor si vzal Rose stranou.
"Doktore jak to, že je ta soška na fotce?"
"Nevím, zabavil jsem ji před pár stoletími Vládci. Nenapadlo mě, že když jí tam položím, tak na ní budeš sahat, asi jí to sem vtáhlo taky a ještě něco: Co znamená slovo čmuchal?"
"Soukromý detektiv, přemýšlela jsem o tom. Co když musíme vyřešit ten případ, abychom se dostali domů? Případ zmizení Nefritového slona tenhle název zní o mnoho lépe."
Doktor vytáhl kapsy ten papír.
"Je to rukopis, proto ty prázdné stránky. Dokončíme příběh a vrátíme se zpátky. "dovtípil se Doktor.
"Paní Carsnová očko je vám k službám. "řekl nakonec Doktor.


Rose a Doktor kráčeli po chodbě směrem do Carsnovi kanceláře.
"Proč vlastně Bishop ten román nedopsal? "uvažovala Rose nahlas.
"Znal jsem Bishopa v jeho začátcích, psal detektivky drsné školy. Tenhle román byl jeho poslední, nedokončil ho, protože se zbláznil z autorského bloku a spáchal sebevraždu."
"A proč nás to teda zatáhlo sem? "namítla Rose.
"Dřív nebo později na to přijdeme. "řekl Doktor a ukázal na dveře Carsnovi kanceláře.
Otevřel dveře a vešel dovnitř. Zarazila je ta spousta různých sošek a papírů.
"Tady už to nejspíš někdo prohledal. "konstatovala Rose při pohledu na rozházené věci.
"Nejspíš nenašel to, co hledal."
"Proč si to myslíš? "podivila se Rose.
"Jaká je šance, že když prohledáš sto míst, najdeš to na tom stém? Koukneme se, jestli něco nepřehlédli."
Přešli k psacímu stolu a začali se v něm přehrabovat. Doktor něco vzal a začal si to podrobně prohlížet.
"Co jsi našel?"
"Sirky."
"Co s nimi?"
"Jsou z KristieAnne."
"Co to znamená?"
"Jméno Bishopovy matky, jinak také hotelu ve městě."
"Tak na co čekáme? "zeptala se Rose.
"Naštěstí je to hned za rohem. Tak jdeme Allons-Y!"


Zastavili se za dveřmi a jejich pohled spočinul na recepci. Hala byla prázdná. Nikde ani živáčka až na recepčního, který stál za pultem.
"Musíme se dostat ke knize hostů. "pošeptal Doktor své společnici.
"Mám nápad. "řekla a začala hledat ve svých kapsách. Jakmile našla to, co hledala. Spěšně přešla k recepčnímu pultu.
"Nech nás nahlédnout do knihy hostů a žádné otázky. "řekla a podala recepčnímu bankovku, on jí rychle sebral, podal jim knihu a vypařil se jako pára nad hrncem.
"Ty si to vážně užíváš. "usmál se Doktor.
"Tohle jsem si vždycky chtěla zkusit. "řekla a otevřela knihu. Zběžně přelétla jména na seznamu a její pozornost upoutalo jedno, které bylo zřejmě vygumované. Zbyly po něm jen nezřetelné obrysy.
"Tohle bude ono, bohužel je nečitelné."
"Nech to na mě. "řekl Doktor a vytáhl z kapsy tužku a začal s ní naplocho přejíždět po jméně. To se rychle objevilo.
"Augustus Pitt Rivers pokoj 204."přečetla Rose nahlas. "Tomu říkám románový jméno."
"Počkej Augustus Rivers byl skutečný archeolog,tak jako pán Carsn. "zarazil ji Doktor, když tu náhle zablikala světla. Doktor s Rose se na sebe podívali a urychleně nastoupili do výtahu. O patro výš vystartovali z výtahu, běželi dozadu chodbou a v duchu počítali čísla na dveřích. 200, 201, 202, 203 a konečně 204. Vrazili do dveří oba naráz právě včas, aby spatřili tajemnou postavu v klobouku a kabátě, jak sedí na okně a seskakuje dolů na ulici. Rose přiběhla k oknu, vyklonila se a zakřičela: "Zůstaňte stát Carsne! Víme, že jste to byl vy!"
Ta osoba se zastavila, rychle se otočila, stiskla nějaké tlačítko na slonovi. K jejímu překvapení z něj vystřelil blesk. Naštěstí stihla uhnout a blesk se zakousl do stěny za ní a zůstala po něm obrovská černá díra. Rose znovu opatrně vykoukla, ale střelec zmizel v mlze.
"Proč si mi neřekl o tom blesku? "obořila se Rose na Doktora. "Skoro mi ustřelil hlavu!"
"Neptala ses."
"Fajn, to ale nic nemění na tom že Carsn utekl."
"Nemyslím si. "řekl a ukázal na mrtvolu, která ležela na podlaze, Doktor si k ní klekl a vyndal z kapsy fotku od Rebeky.
"Ano, je to on."
"Jak to řekneme paní Carsnové? "strachovala se Rose.
"To mě netrápí. Tohle asi není jen příběh o relikvii. Jestliže je Carsn mrtví musíme chytit i jeho vraha."
"Bez problému, musíme jen chytit vraždícího psychopata se zbraní, která střílí blesky a bůh ví o ještě. "řekla Rose ironicky.
"Tak co navrhuješ? "zeptal se Doktor otráveně.
"Proklepnout si vdovu, zjistit jestli má alibi a zeptat se na případné nepřátele jejího muže."
"To zní rozumně, ale nevíme, kde Rebeka bydlí. "namítl Doktor.
"Oprava, ty to nevíš. "řekla a vytáhla mrtvole z kapsy u saka peněženku. Chvilku jí listovala, než našla,
co hledala: "Cestovní pas s adresou, co tu máme dál?" vytáhla z peněženky bankovky a strčila je do kapsy.
"Co to děláš? "zeptal se jí Doktor trochu zaraženě.
"No co jemu už k ničemu nebudou a nám se peníze hodí. Co se adresy týče jak je to daleko? "řekla a ukázala mu ji.
"Moc ne. "zamyslel se Doktor, "Jen pár kroků odsud. Půjdeme? "vstal a nabídl jí rámě.
"Půjdeme." řekla a vydala se s Doktorem do Rebečina domu.


Doktor s Rose stáli u Rebečiných dveří. Bydlela v malém domku se zahradou a jezírkem.
"Co kdybys paní Carsnové řekla ty, že manžel zemřel? "navrhl Doktor nervózně
"Ale, já jsem jenom sekretářka. "připomněla mu Rose.
"Fajn. "řekl a zaklepal na dveře, "Blondýnky na mě letěj. "upravil si vlasy a dodal, "Třeba bude chtít utěšit.
"Hele." rozesmála se Rose a dloubla ho do žeber.
Než jí Doktor stačil něco říct. Otevřely se dveře a za nimi stála mladá asi třicetiletá žena s hnědými vlasy sepnutými do culíku.
"Co si přejete?"
"My pracujeme pro Rebeku Carsnovou. Je doma? "odpověděl Doktor zdvořile.
"A promiňte, kdopak jste?"
"Paní Carsnová si nás najala, abychom jí našli manžela. Mohli bychom s ní mluvit? "přidala se Rose.
"To je vtip? Já jsem Rebeka Carsnová, ale když už jste tady, pojďte dál. "
Vedla je útrobami domu, až do kuchyně, kde je posadila ke stolu a postavila vodu na čaj. Kuchyň byla domácky zařízená, ale Rose zaujalo něco jiného. V rohu místnosti ležel koš se čtyřmi malými koťátky.
"Ta jsou ale roztomilá. Mají nějaká jména? "zeptala se.
"Jmenují se Wobbly, Wibbly, Timey a Wimey."
"Zajímavá jména pro koťata." Zarazil se, ale pak pokračoval: "Paní Carsnová musíme vám oznámit, že váš manžel byl zavražděn. Nevíte o někom, kdo by mu chtěl ublížit? "zeptal se Doktor.
Rebeka se unaveně sesula na židli.
"Myslela jsem, že už o něm neuslyším."
"Jak to? "vyzvídala Rose.
"Předpokládala jsem, že už se nevrátí. Vzal mi všechny peníze a utekl s tou peroxidovou blondýnou."
"Můžete nám o ní něco říct? "přidal se Doktor.
"Že má hrozný vkus na muže."
"Jméno by bylo lepší. "podotkl Doktor.
"Nic o ní nevím. Jen to že se s ní seznámil v klubu Indigo."
"Klub Indigo…už vím, míjeli jsme ho na cestě do KristieAnne."vzpomněl si Doktor.
"Děkujeme paní Carsnová. "řekla Rose a společně s Doktorem odešli do svojí kanceláře.


"Co teď? Do klubu Indigo v tomhle jít nemůžu. "zasténala Rose.
"Proč ne?"
"Protože to chce dlouhé večerní šaty a ne kalhotový kostým."
"Bez problému jsme přece soukromí detektivové, budeme mít něco na práci v přestrojení. Zkus třeba tu šatní skříň."
A opravdu, bylo tam oblečení. Nějaké uniformy, paruky a dokonce i dlouhé večerní šaty. Rose si je přiložila k tělu a zjistila, že mají přesně takovou délku, jakou potřebuje, což ji trochu zarazilo. Vzala si z botníku boty, které jak doufala, byly ve stejné barvě a odkráčela do vedlejší místnosti se převléct. Vrátila se však s trochu zmateným výrazem.
"Doktore, jak je možné, že mi ty věci dokonale padnou?"
"Vy lidé nemáte vůbec smysl pro perspektivu. Přemýšlej, ta věc nás dosadila do role detektiva a jeho pomocnice. Tahle realita se tvaruje podle nás ne naopak. To že teď vypadají takhle. "ukázal na Rose, "Zde automaticky znamená, že tak vypadali i předtím a logicky si vybrali oblečení, které jim padne. Už dost řečí musíme vyrazit. "řekl a oba dva odešli do klubu Indigo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama