One day with one doktor

5. května 2014 v 22:05 | zusp |  Jednorázové
Upřímě musím přiznat, že mě velmi zaujal projekt Scart One day with one doctor project challenge a rozhodla jsem se ho zúčastnit. Dole máte mojí povídku. Těším se na vaše názory.


Byl krásný podzimní večer. Šla jsem sama domů jako vždy. Ráda se procházím za tmy. Nikde nikdo jen já, moje myšlenky a hudba z MP3 přehrávače. Je to i jistý druh adrenalinu. Nikdy nevíte, na koho narazíte. Pokračovala jsem v cestě, když tu najednou mě začal sledovat takový podivný mamík v kapuci. Usoudila jsem, že je to jenom náhodný kolemjdoucí, ale pro jistotu jsem přidala a zahnula za roh a k mému překvapení zahnul i on.

Jen klid, třeba je to jen náhoda.

Pokračovala jsem dál, ale ten chlap mi byl pořád v patách. Je jako predátor, který si hraje se svou kořistí pomyslela jsem jsi. A sakra slepá ulička. Chtěla jsem se otočit a pokračovat jinudy, ale on byl těsně za mnou. Běžela jsem na konec uličky a modlila se, ať jsem jen hloupá a vystrašená puberťačka. Nic méně bylo mi to na houby, protože ten chlap najednou vytáhl nůž a začal se (nutno dodat že teď už o něco rychleji) přibližovat směrem ke mně. Hrůzou jsem vyjekla, ale nikdo můj výkřik neslyšel, akorát vykouzlil mému pronásledovateli na tváři zlomyslný úsměv.

No super učitelka bude bez sebe jestli zítra nedorazím na tu písemku. Co to melu jestli něco neudělám tak nejspíš nedorazím už vůbec nikam.

Byla jsem rozhodnutá, že to tak snadno nevzdám. Jestli chce někdo mojí kůži, tak mu jí rozhodně nedám zadarmo. Byla jsem už pomalu připravená na jistou smrt. Náhle se však stalo něco, co jsem si nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech (a to je u mě co říct). Asi dva metry ode mě s rachotem přistála policejní budka. Otevřely se dveře a vynořila se postava s nataženou rukou směrem ke mně.

,,Nastup si !" zařval.

Ani nevíte, jak ráda jsem ho v té chvíli poslechla. Rozběhla jsem se, popadla tu napřaženou ruku, nechala se vtáhnout dovnitř a zavřela za sebou dveře. Celá udýchaná jsem se rozhlédla po prostoru a zkoumala, kam jsem to vlastně vlezla. Rozhlížela jsem se po bílé hranaté místnosti, jejíž stěny byly pokryté něčím, co připomínalo včelí plástve, ale ve tvaru kruhu. Uprostřed stála šestiúhelníková konzole se spoustou tlačítek a páček. Přecházel kolem ní muž něco mezi třiceti a čtyřiceti. Měl delší hnědé kudrnaté vlasy, na nich klobouk, trochu vykulené oči a šibalský výraz. Kolem krku měl uvázanou pestrobarevnou šálu, tak dlouhou že jsem se divila, že si na ní nešlápne, když jí furt tahá po zemi. Na sobě měl tmavě hnědý kabát, kostkovanou vestu a pískové kalhoty.

,,Můj hrdino, jak ti mám poděkovat za mojí záchranu." Řekla jsem trochu teatrálně, uznávám, ačkoliv jsem si neodpustila úsměv nad celou tou situací.

On mi věnoval letmí pohled a prohodil. ,,Třeba bys mi mohla říct, co dělá mladá dáma jako ty takhle pozdě za tmy sama venku?"

,,Byla jsem na cestě domů, ale ten frajer venku si vyžádal mojí pozornost a měl dost přesvědčivé argumenty."

On se trochu pousmál a řekl: ,,Ono je to ještě horší než si myslíš. On totiž není ani člověk."

,,To mě vůbec nepřekvapuje."

,,Ne? Jak to většinu lidí by to překvapilo." Podivil se Doktor.

,,Mě ne jsem zvyklá dělat věci ve velkým stylu. Když už mě má někdo zabít, tak ať to stojí zato."řekla jsem s úsměvem.

On to nijak nekomentoval.

Nejspíš jsem ho totálně uzemnila, usoudila jsem, proto jsem se ujala iniciativy a zeptala jsem se:,,Co to bylo za druh mimozemšťana?"

,,Alzatrodon, požírají své oběti v celku a dokud je nestráví, mají jejich podobu."

,,Ou tak to by nebyla moc pěkná smrt. Co s ním provedeme?" zeptala jsem se.

,,My?"

,,Ano my nemůžeme ho přece nechat, aby děsil a požíral nevinné lidi ."

,,No dobře uvidíme, jestli s ním bude rozumná domluva. Mimochodem já jsem Doktor. Vítám tě na palubě TARDIS."

,,Těší mě. Já se jmenuji Zuzka." Odpověděla jsem s úsměvem.

,,Jen ze zvědavosti. Kolik ti je?"zeptal se Doktor.

,,Čtrnáct let.",,Hmm vypadáš na mnohem víc."

Jo já vím, už začínám mít depky z toho, jak mě neznámí lidé oslovují mladá paní." Ušklíbla jsem se.

,,Jaký je vůbec rok?" vyptával se dál ,,Je rok 2014."

,,Aha to dost vysvětluje tvůj vzhled." neodpustil si Doktor.

,, No jo oproti osmdesátým létům je to docela markantní rozdíl." nedala jsem se.

,,Navíc nechtěl si, než jsme začali řešit můj vzhled, zbavit Hradec Králové toho alzatrodona?"zeptala jsem se a stoupla jsem jsi těsně vedle něho.

,,Na tu máš dej jsi Jelly Baby."

,,Jé díky." řekla jsem a vzala si bonbón.

,,Mimochodem mohla bys trochu ustoupit?"

,,Jo jasně a proč?"

,,Stojíš mi totiž na šále."

,,Tak to jo." Uhla jsem, nic méně jsem nepotlačila úsměv.

Mohla jsem dopadnout hůř, aspoň neprohlašuje, že šály jsou cool.

,,No a jsme tady."

Vyšli jsme ven na ulici, když jsem si všimla něčeho divného.

,,To jsem přece já." zašeptala jsem.

,,Vrátil jsem nás asi o pět minut zpátky, takže za chvilku ho budeme moci sledovat."

,,A co potom?"

,,Dám mu tohle."

,,Cože čokoládu?" zavrtěla jsem hlavou.

,,Samozřejmě můžou s po ní utlouct, ale vždycky je uspí."

,,Až usne tak ho teda odtáhneme do TARDIS a odvezeme ho domů?"

,,Tak nějak."

,,A co když se pleteš a my budeme na na dospělého chlapa s nožem dělat:Puťa Puťa dej si čokoládku."

,,Já se nikdy nemýlím." řekl Doktor trochu uraženě.

,,To zní trochu jako nepotopitelný a oba víme jak to nakonec dopadlo."odsekla jsem.

,,Jestli mi nevěříš, tak chvilku počkej, každou chvíli by se měl proměnit."

A taky že jo.Z ničeho nic ho zahalila fialová záře a on se změnil v malou fialovou příšeru s jedním okem na šťopce a obrovskou tlamou. Náhle jí otevřel a odhalil několik řad ostrých pilovitých zubů. Jako na povel jsme mu s Doktorem hodili čokoládu do tlamy. Netvor zamlaskal zavřel oko a usnul. Doktor s ho potom přehodil přes rameno jako pytel ovsa a odnesl ho do TARDIS, kde ufounka položil na podlahu. Začal obcházet řídící konzoli a mačkat čudlíky. Přistáli jsme na planetě Myarr, která je podle Doktora jeho domovinou. Vlastně tam dobře zapad, fialová je tam totiž úplně všude. Když jsme se vrátili do TARDIS.

Nedalo mi to a rozkročila jsem nohy, dala ruce v bok a s triumfálním výrazem jsem ponesla: ,,Město je konečně v bezpečí."

On jenom pobaveně vzhléd.

A tak jsem přibyla mezi posádku TARDIS. Vzhlédl od řídícího panelu a řekl: ,,Byla to celkem legrace. Nechceš si to zopakovat?"

,,Beru všema deseti."

,,A kam bys chtěla jet?" zeptal se.

,,Do Brazílie na karneval."

Doktor udělal menší pukrle a pronesl: ,,Tvé přání je mi rozkazem."

A tak jsem přibyla mezi posádku TARDIS.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 5. května 2014 v 22:17 | Reagovat

pekná jednorázovka (žeby preto že tam je Doctor? heh :D) a skvelé pozadie! :)

2 Scrat Scrat | E-mail | Web | 5. května 2014 v 23:23 | Reagovat

To je úžasný, jsem moc ráda, že je tu i nějaký Doktor z Classica :D

3 zusp zusp | E-mail | Web | 6. května 2014 v 7:04 | Reagovat

díky jsem ráda že se vám to líbí, to pozadí je sice fajn, ale už jsem vzdala pokusy najít barvu textu, která by na tom byla vidět a dobře vypadala :-D

4 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 10. července 2014 v 12:09 | Reagovat

Skvělý, těším se, až budu mít tu čest poznat čtvrtého Doctora. Je to rozhodně vtipné. Dialogy fungují dobře, celý to hezky navazuje (teď zním jak naše učitelka češtiny), prostě super. Akorát by bylo příště lepší rozdělit příběh na odstavce. Klidně v dialogu i po každé jednotlivé přímé řeči. Jinak se mi moc líbí tvůj styl psaní a strašně mě potěšilo, když sjem svoje jméno viděla v oblíbených odkazech. :-D

5 zusp zusp | E-mail | Web | 11. července 2014 v 10:48 | Reagovat

[4]: díky moc když o tom přemýšlím tak si s těmi odstavci práci dám.

6 Vendy Abbygail Matthews Vendy Abbygail Matthews | E-mail | Web | 8. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

Jéj, Hradec Králové! :3
Super, skvělý! Dlouho jsme nemohla najít povídku s Classic Doctor, a konečně zde! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama