Dobrodružství v knihovně 4.část

28. května 2014 v 12:41 | zusp |  Dobrodružství v knihovně
Sláva hurá další část je tady. Konečně mám za sebou test z ruštiny, takže jsem mohla dokončit další část. Jakékoliv připmínky atd. Vy už určitě víte co máte dělat. :D



Mezitím Jane…

"Je mrtvý? "zeptala se Suzane vyděšeně.

"On? Nebuď blbá. Ten nás všechny přežije." řekla jsem a neubránila se úsměvu. Pro jistotu jsem, ale začala kontrolovat Doktorovi životní funkce.

"To není dobrý."

"Jane proboha co s ním je? Bude žít?" zašeptala Suzane nešťastně.

"Jestli rychle něco neuděláme tak nejspíš, už dlouho ne." řekla jsem se vší vážností.

"Funguje mu jen jedno srdce, jestli ho rychle nenahodíme, zemře."

"Já ale nevím, jak se to dělá." vypískla Suzane

"V tom případě musím konstatovat, že má velké štěstí, že mě má." Neodpustila jsem si a začala jsem s masáží srdce, ale ani po pěti minutách úporného snažení se nic nedělo. Pomalu mi začali docházet síly i naděje.

No tak takhle to přece nemůže skončit! Musíš mi přece ještě vynadat! Neumírej, bez tebe tu uvíznu navždy. Omlouvám se, že jsem tě dostala do téhle šlamastiky.

Nic jsem neviděla, protože se mi přes slzy zamlžily brýle, když tu najednou jako zázrakem jeho druhé srdce znovu naskočilo.

"Uf, krize zažehnána." Odechla jsem si a nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

Prozatím alespoň neumírá.

"Jo ale je stále v bezvědomí. Takhle je nám platnej jak mrtvýmu zimník." poznamenala Suzane.

"Máš bohužel pravdu, ale takhle ho tu nemůžeme nechat. Ta příšera se určitě vrátí. Je tu někde nějaká ošetřovna nebo nějaké místo kde bychom ho mohli položit a pořádně zkontrolovat?" zeptala jsem se a čistila si brýle.

"Počkej, o dvě patra výš je karanténa."

"To je fajn, ale jak ho tam dostaneme?" otázala jsem se

"Výtahem?"

"To určitě, když nejde proud?" odfrkla jsem si

"Výtah jede na záložní generátor."

"To by šlo a jak jsme od něj daleko?."

"Je tamhle!" řekla a ukázala na stěnu napravo od nás.

"Tak na co čekáme?" každá jsme podepřeli Doktora pod jedním ramenem a pomalu jsme ho táhli k výtahu. Suzane protáhla svoji kartu čtečkou, navolila na číselníku příslušnou kombinaci a výtah se otevřel. Ten slavný výtah byla jen malá platforma pohybující se v trubce maximálně pro dvě osoby.

"Sem se všichni tři nevejdeme." zatvářila jsem se pochybovačně.

"Vždyť taky nemusíme. Já s ním pojedu jako první a ty pojedeš druhým výtahem. Na, až to červené světlo zhasne, protáhni tuhle kartu čtečkou a vyťukej číslo 590607177. Odveze tě to za námi." vysvětlila mi Suzane a dveře výtahu se za nimi zavřely, když to světlo konečně zhaslo. Protáhla jsem kartu čtečkou.

Mysli! Jak bylo to číslo 590547277 nebo 560606866? Asi to první.

Vyťukala jsem to číslo a vstoupila dovnitř. Dveře se za mnou zavřely. K mému překvapení se ovšem výtah rozjel dolů místo nahoru a tehdy jsem si uvědomila, že je něco špatně. Výtah se konečně zastavil a otevřel. Vyšla jsem ven a rozhlédla se. Na zdi napravo ode mě byl velký nápis strojovna.


Dobře vzhledem k tomu že jsem tu příšeru slyšela ze zhora tady mi patrně nic nehrozí. Tak se tu trochu porozhlédnu a najdu schody.

Mezitím Suzane…

"Tak kde sakra je? Nejspíš jí něco zdrželo. Musím jít dál on je strašně těžký nevím, jak dlouho ho ještě unesu."
Suzane šla dál chodbou. Konečně dorazila na místo určení. Přiložila dlaň na snímač a dveře se pomalu zasunuly do stěny. Uprostřed pokoje bylo něco jak operační stůl a na něj toho muže pomalu položila. Nebylo to snadné, protože vážil skoro jednou tolik co ona, ale nakonec se jí to přece jenom podařilo. Zapnula záložní generátor a světla v místnosti se pomalu rozzářila. Sundala si brýle a přesunula se k přístrojům. Nebyla z nich moc moudrá, protože tohle vážně nebyl její job.

Nevadí, musím to zvládnout bez nich.

Suzane si pořádně prohlédla toho muže. Nejvíc ji na něm zaujala jeho bunda. Takovou totiž nikdy v životě neviděla.
Asi bude hodně z daleka.

Rozhodla se, že ho prohlédne, jestli nemá nějaké vnější zranění. Pomalu ho přetáčela a postupně se jí podařilo z něho sundat bundu i tričko. Při pohledu jaký se jí naskytl, musela uznat, že je to vážně fešák.

Jane, šťastná to žena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 28. května 2014 v 15:03 | Reagovat

To je skvělá část, zajímalo by mě, jestli Jane tam dole narazí na příšeru/svého klona/nějakého štramáka/cestu ven nebo něcu úplně jiného :D
A ten konec: Óóó :-D

2 zusp zusp | E-mail | Web | 28. května 2014 v 19:27 | Reagovat

[1]: :DDD Nech se překvapit. 8-) musím uznat že jsi mě pobavila :-D  :-D

3 Scrat Scrat | E-mail | Web | 28. května 2014 v 20:36 | Reagovat

[2]: A bude tam víc takových "wrááúú" scén? :-D

4 Scrat Scrat | E-mail | Web | 28. května 2014 v 22:57 | Reagovat

promiň, jestli tě to nějak urazilo

5 zusp zusp | E-mail | Web | 29. května 2014 v 7:31 | Reagovat

[3]:Né vůbec já se jmenuji ŠPÁS-ová takže
[4]:smysl pro humor je mi vlastní(jen tak pronic to jméno náš rod nedostal) a co se těch scén týče uvidím jak to bude do příběhu hodit :D ;-)

6 Anie Anie | Web | 5. ledna 2015 v 17:21 | Reagovat

To se čte jedním dechem. Konec zdržování běžím si přečíst další část. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama