Dobrodružství v knihovně 1.část

3. května 2014 v 11:08 | zusp |  Dobrodružství v knihovně
Tak konečně jsem se dokopala k napsání povídky a tady je. Těším se na vaše názory. :D



To co se v následujících větách dočtete, jsem doposud neřekla žádné živé bytosti.

Dnešní ráno bylo jako každé jiné, až na to že dneškem se mohl a taky nemusel změnit celý můj život. Večer jsem měla poprvé nastoupit jako noční hlídač v nově postavené knihově. Nedovedla jsem si sice představit osobu, která by v noci chtěla vykrást knihovnu, ale plat byl slušný tak jsem si nestěžovala.

Slunce pomalu zapadalo a já dorazila na místo. Dostala jsem krátkou instruktáž a vyfasovala baterku a klíče. Obešla jsem celou knihovnu. Přesně podle očekávání nikde ani noha. Byla jsem jedinou živou bytostí tady. Jak strašně jsem se spletla.
Usadila jsem se v recepci do křesla a usnula. Najednou mě probudily zvláštní vrzavé zvuky, přesně takové jaké vydává TARDIS.

"To není možné. To nemůže být pravda." vyhrkla jsem

Najednou se asi pět metru přede mnou se začala střídavě zjevovat a zase mizet TARDIS, modrá budka z padesátých let v celé své kráse. Protřela jsem si oči, abych se ujistila, že nespím nebo mě nešálí zrak.

Náhle TARDIS utichla a já se zatajeným sledovala, jak se dveře pomalu otvírají a Doktor pomalu vychází ven. Upřímně myslím, že tehdy nebylo v celém nekonečném vesmíru šťastnějšího člověka. Doktor přešel svižným krokem místnost, rukama se opřel o recepční pult, za kterým jsem seděla, odkašlal si a spustil:

"To ty jsi volala o pomoc?"

"Ne. Já ne jsem tu teprve první noc"

"Zvláštní. Na psychopapír mi přišel vzkaz, že tady v noci řádí nějaká příšera. Bohužel to blíže nespecifikoval. Asi to byl omyl. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil. Pokračujte v práci."

"Počkej, Doktore zprávy na psychopapír zvládnou poslat jen hodně mentálně schopní lidé a to jen když se opravdu snaží. Není možné, že si třeba přišel s křížkem po funuse a ten co to poslal třeba, už není mezi živými?"

"Když se nad tím zamyslím, možná máš pravdu. V tom případě bych to měl pořádně prověřit, ale řekni mi, odkud znáš mé jméno?" řekl a začal skenovat místnost sonickým šroubovákem.

"Ale to nestojí za řeč, tvoje pověst tě předchází. Mezi lidmi si něco jako legenda. Proto mě omluv, jestli na tebe koukám jak na svatej obrázek, ale tohle je lepší, než kdyby z té budky vystoupil samotný Michael Jackson."

"To je dobrý. Už jsem si zvykl. "řekl s úsměvem.

"Fajn, vyznáš se tady dobře? "vyptával se dál.

"Už celkem jo."

"Tak jdeme." Zavelel a vydal se k oddělení s beletrií.

Vstala jsem a šla za ním. Procházeli jsme pomalu knihovnou a konečně jsem měla čas si ho pořádně prohlédnout. Měl vlasy ostříhané na ježka, černou koženou bundu, kalhoty a boty ve stejné barvě. Nikdy jsem nepochopila, jak někdo může říct o tomhle Doktorovi, že je ošklivý. Možná nemá podle některých nejpřitažlivější obličej, ale má z nich asi největší charisma.

"Á teď jsem si to uvědomil. Nějak jsem přeslechl tvé jméno. Jak se jmenuješ?"

"To ti to teda trvalo." řekla jsem a teatrálně jsem se podívala na hodinky.

"Jmenuji se Jana Jasná, ale kamarádi mi říkají Jane."

"Tak jo Jane. Co je za těmi dveřmi?"

"Neumíš číst? Já bych řekla, že ten nápis SKLEP je více než čitelný"

"To jo ale co je uvnitř?" řekl a ukázal šroubovákem na dřevěné dveře.

"Hned to zjistím" řekla jsem a spěšně jsem hledala ten správný klíč.

Vyzkoušela jsem postupně jeden po druhém všechny klíče, ale ani jeden ty dveře neotevřel.

"To je divné, asi od nich nemám klíč."

"Vypadá to tak, nejspíš budu muset ty dveře vyrazit. Radši ustup."

"No to jsem teda zvědavá."

"Tak se koukej." Řekl a rozběhl se proti dveřím a přesně podle očekávání do nich narazil a s hlasitými nadávkami v jazyce, kterému jsem nerozuměla, a pomalu sesunul k zemi.

"Amatére, uhni a koukej, jak to dělá profesionál."

Načež ustoupil a stále si mnul pohmožděné rameno. Já se rozběhla a jedním z kopů, které jsem se naučila na hodinách karate, jsem zprudka narazila do dveří. Až to zadunělo, ale dveře se ani nepohnuly.

"Prý profesionál" řekl Doktor a odfrknul si.

"Já to nechápu. Vždyť jsem se do toho opřela vší silou. Asi mají závoru, co je zkusit vysadit z pantů?"

"Výborný nápad. Já je vezmu za tu stranu s panty nahoře a ty dole. OK?" Řekl Doktor a společně se mnou zaujal svou pozici.

"Na tři je začneme zvedat. 1….2…..3…TEĎ!" Oba jsme naráz začali zvedat dveře a ty se jen velmi pomalu zvedaly, ale nakonec se nám to přece jen podařilo. Námahou jsme sjeli po stěně dolů a zůstali sedět na podlaze opření o stěnu.

"Uff, to byla zase akce. Jsi v pohodě?"zeptal se naoko starostlivě.

"Jo jen jsem totálně vyřízená"odpověděla jsem.

"Budeme tu sedět až do rána nebo jdeme dovnitř?" zeptal se Doktor.

"No jo už se zvedám, ty naděláš." Vešla jsem v závěsu za Doktorem do sklepa a nevěřícně jsme koukali na ten výjev před námi.

"To jako vážně. Tolik námahy jen kvůli obyčejnýmu prázdnýmu sklepu."

"Ty máš co říkat. Ty sis rameno nepochroumala."

"No jo nemůžu za to, že seš trdlo."

Doktor začal beze slova sonicovat místnost. Tak jsem si sedla na zaprášenou židli, která stála v rohu a čekala, co z něho vypadne.

"Asi jsem to našel."

"A co?"

"Časoprostorový portál je to tahle cihla."

Zvedla jsem se ze židle a pomalu k němu přišla.

"Jak to funguje?"

"Jednoduše se dotkneš té cihly a ta tě přenese na jiné místo v prostoru a čase."

"To jako takhle?" řekla jsem a neuváženě sáhla na cihlu. Náhle se se mnou zavlnil celý svět. Poslední co jsem slyšela, byl Doktor, jak volá mé jméno, ale už bylo pozdě a já se ocitla na úplně neznámém místě.

"Holka jedna bláznivá. Jednou snad najdu někoho, kdo se nebude takhle hloupě vystavovat nebezpečí. "řekl Doktor a s hlasitým povzdechem se dotknul cihly. Jeho šroubovák však zůstal ležet na starém stolku, kam si ho předtím položil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 3. května 2014 v 11:44 | Reagovat

Wow, to je úplně boží, nemám co vytknout a moc mě potěšilo, že je tam Devátý Doktor, všichni všude cpou Smitha a Tennieho a na něj se furt zapomíná! :-)

2 zusp zusp | E-mail | Web | 3. května 2014 v 21:59 | Reagovat

[1]: Díky od tebe si toho moc vážím přesně jak říkáš 10 a 11 everywhere. Ono je to asi tím že měl jen jednou sérii narozdíl od nich proto se na ně líp píše. On neměl čas se pořádně projevit natož se litovat. :-D

3 Anie Anie | 5. května 2014 v 17:31 | Reagovat

Velmi dobře napsané. Pokud to bude postupovat v tomto duch, tak se moc těším na další část . :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama